Významné budovy

     Nejprve zde uvádím přehled všech právovárečných domů, které se uváděly. Většinou jsem čerpal ze dvou zdrojů a to v Hlasech muzea ve Frenštátě články Tomáše Baletky (výtahy) a z knihy Kulturní památky okresu Nový Jičín. Něco jsem našel v různých kronikách na doplnění. 

Pak následují další zajímavé a pro město významné stavby mimo centrum.

Náměstí s radnicí a měšťanskými pivovarními domy:

Náměstí 

     Měšťanské domy v místě původní středověké zástavby, stavby ze 17., 18. a 19. století s více či méně zachovanými interiéry a fasádami ve tvaru téměř pravidelného obdélníku. Některé budovy jsou památkově hodnotné. Na jihozápadní straně dochováno podloubí i s historickou dlažbou z oblázků. Rozměry náměstí jsou 85,2 m (radniční strana), 89,8 m (protější strana), 44,6 m (strana s bývalou lékárnou a obchodem Zrubek), 53,6 m (strana se spořitelnou). Náměstí bylo kompletně rekonstruováno v roce 1996 – 1997 (projekt 1995), čímž se změnila i původní středová komunikace pouze na okružní a tím změněna celá dispozice. Zhruba uprostřed náměstí stojí kašna s Neptunem obklopená čtyřmi lipami, dále v dolní části stojí socha P. Marie, v horní části je socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Podloubí částečně dlážděno pozoruhodnou dekorativně skládanou oblázkovou dlažbou a zaklenuto českými plackami. Neblaze na město postihlydolehly dva velké požáry, kdy lehlo popelem celé centrum města a muselo být znovu vystavěno. Tím vzala zasvé dřevěná historická zástavba. Bylo to v letech 1661 a 1680.

Radnice, čp. 1 (staré Nr. 24, parcela čp. 1 a 38)

     Budova v novorenesančním stylu byla postavena v roce 1891 na místě staré radnice z roku 1796, která byla zbořena se sousedním domem a na jejich místě postavena současná budova. Podobně jako stará budova i tato nová měla sloužit škole. Byla zde také zřízena spořitelna, strážnice a obchod. Radnice, dříve v nárožní podobě, je dnes řadová dvoupatrová stavba s valeně klenutým podloubím, třípatrovou věží a napříč položeným veřejným průjezdem v pravé části budovy. Podloubí se do náměstí otevírá pěti oblouky arkád. Uliční fasáda je promodelována středním mělkým rizalitem, který přechází ve třípatrovou věž. Okna obou pater s půlkruhovými záklenky uspořádáno do čtyř dvojic, na rizalitu po jednom obdobném okenním otvoru. Na výrazně členěné fasádě je pískovcový znak sv. Martina, patrona města a štukové reliéfní portréty J. A. Komenského, J. Jungmana, F. Palackého a B. Jablonského. Věž je završena vyloženou konzolovou korunní římsou. Interiéry v přízemí zčásti zaklenuté valenými klenbami se styčnými výsečemi, zčásti plochostropé s reprezentativní štukovou výzdobou (vstupní vestibuly). Uvnitř budovy je tříramenné pilířové schodiště s litinovým zábradlím. V interiéru reliéfní alegorie Spořivost sochaře Jana Knebla, Památník obětem I. a II. světové války, originál sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje a originál sochy pohanského boha Radegasta. Stavbu v letech 1889 – 1891 provedl stavitel Staněk z Valašského Meziříčí. Na domě je umístěna pamětní deska olympijskému vítězi Jiřímu Raškovi. V držení domu se vystřídalo větší množství majitelů. K roku 1614 je doložen Jiřík Hunka, poté Jan Šotek (1625), Jiřík Michna (1650), Jiřík Kupec (1694) a od roku 1726 patřil opět rodině Michnů.

     O frenštátském fojtství a radnici převládal názor Jiřího Felixe, že fojtství a pak i radnice z roku 1796 bylo v domě čp. 24. Podle Tomáše Baletky se ale zmýlil, když správné domovní číslo přiřadil k jinému domu. Mezi lety 1780 – 1790 bylo totiž nahrazeno prvotní číslování, které později doznalo dalších změn. A tak předpokládá, že dům frenštátského fojta by měl být dům s dnešním čp. 17 (původně Nr. 3). 

Měšťanský dům čp. 2 (staré Nr. 25, parc. 46)

     Měšťanský jednopatrový dům jižní fronty náměstí s historizující architekturou z roku 1899 s použitím zdiva původního barokního domu (z doby kolem roku 1700) a s dochovaným barokním podloubím otevřeným třemi arkádami. Poprvé zmíněn 1608. Střed fasády zvýrazněn vyššími, půlkruhem završenými okny. V přízemí se z vodorovných konstrukcí uplatňují traverzové klenby neckového typu a rovné podhledy. Patro plochostropé. Ze staršího barokního domu se zachovalo především podloubí a obvodové zdivo. Radikální přestavbu a adaptaci provedl místní stavební a tesařský mistr Jan Parma (1899). Na fasádě domu je umístěna pamětní deska Břetislava Bartoše, který v tomto domě žil. Mezi majiteli se vystřídali Michnovi, pak Kalusovi a dům v 19. století vlastnil obchodník Ferdinand Parma. Poprvé zmíněn Kryštof Kladerubský (1608), Jan michna (1626), syn Václav Michna (1652), jeho vdova Magdaléna (1682), která se provdala za Jiříka Kalužu (=Kalus), Martin Kaluža (1708), Jan Kaluža (1731), Jan Ostrazius (1771), Jan Kalus mladší (1778), Kašpar Kalus (1797), Antonín Klaus (1819) a Ferdinand Parma (1847).

Měšťanský dům čp. 3 (staré Nr. 26, parc. 47)

     Měšťanský jednopatrový dům jižní fronty náměstí. Na fasádě domu je umístěna pamětní deska věnovaná rodinám Aloise a Benjamina Klimíčkových, Alberta Knězka a Anežce Křenkové jako prvním emigrantům z Frenštátu do Texasu a všem jejich následovníkům (1856 – 2006).

     V gruntovních knihách je nejstarší záznam z roku 1607, kdy grunt odkoupil Jan Kubečka. Dalšími majiteli byl Jakub Vavřín (1657), syn Václav Vavřín (1699), Josef Muhlberg, Antonín Hradečný (1748), Josef Weigert (1771), frenštátský řeznický cech (1799), který zde pravděpodobně provozoval hostinec, dále Matěj Buska (1822), Petr Pustka (1830), manželé Knězkovi (1852) a Jan Hegrath (1858).

Měšťanský dům čp. 4 (staré Nr. 27, parc. 48)

     Měšťanský jednopatrový dům v jádře klasicistní v řadové zástavbě jižní fronty náměstí. Historizující průčelí v patře pravidelně šestiosé, v přízemí do podloubí otevřeno třemi arkádami. Střed fasády zvýrazněn dvojicí sdružených oken se společnou nadokenní římsou. Půdní polopatro se čtvercovými okénky. Objekt je podsklepen, suterén zaklenut valenými klenbami. Schodiště do patra dvouramenné. Vstup do objektu klasicistním portálem se světlíkem, v jehož klenáku jsou iniciály F P (F. Parma). Dvoukřídlé dřevěné dveře členěny do tří zrcadel. Charakteristická je pro tento dům barokní architektura na starších základech s dochovaným podloubím a historizující fasáda z doby kolem roku 1874. Přestavbu a přístavbu prováděl architekt Aleš Parma v roce 1909, nadstavba v patře je z roku 1935. Vývoj městského domu je doložen od 16. století do současnosti. Na fasádě domu je umístěna pamětní deska na paměť spisovatele a malíře Františka Horečky. Prvním známým majitelem je Mikuláš Skúpý (1586), pak jeho syn Jan Sobota (1617), Cyprián Sobota (1640), Jan Šustala z Kopřivnice (1665), který se jej pokoušel opravit po požáru. Dále Jan Vašica (1670), Marianna Kostelníková (1719), Fabián Mechl (1774), Josef Horečka z Trojanovic (1821), Josef Vystal jej koupil v dražbě (1814), pak patřil vdově Anně Vystalové, Fabián Petr (1838), Josef Petr (1846) a Josefu Jandovi (1854).

Měšťanský dům čp. 5 (staré Nr. 28, parc. 49)

     Měšťanský jednopatrový dům jižní fronty náměstí.

     Poprvé uveden roku 1608 majitel Mikuláš Šrámkův, pak Kašpar Kramář (1629), Jan Králík (1641), Jiří Králíček (1646), Jiřík, syn Paučkův (1649), syn Jiříka Tomáš Pauček (1679), Jiřík Štěpán (1716), Jiřík Bordovský jej koupil pro svého syna Františka (1721), poté dům koupil jeho bratr Adalbert Bordovský pro nedospělou dceru Magdalénu (1776), Kleofáš Petr (1776), Václav Vávra (1789), Josef Vystal (1816), pak připadl dceři Františce Vávrové (1826), a Adolf Parma (1875).

Měšťanský dům čp. 6 (staré Nr. 29, parc. 55)

     Měšťanský řadový dvoupatrový dům byl postaven roku 1827 v jižní frontě náměstí na starších základech, od roku 1628 pravovárečným domem. Do náměstí se otevírá pětiokým průčelím a třemi arkádami podloubí. Podloubí je dlážděno dekorativně skládanou oblázkovou dlažbou. Interiér plochostropého přízemí je do podloubí prolomen novodobými ocelovými výkladci a dveřmi. Stavební radikální obnova proběhla v roce 1936. V jednom traktu domu bývala v minulosti synagoga, licence na šenkování a pálení alkoholu zrušena roku 1875. První zmínka je z roku 1614, kdy jej koupil Jan Tomčala od Matěje Frýdlantského. Ten jej prodal Václavu Dřevěnému (1616), Matěj Třáska (1625), Jan Dřevěný (1643), Tomáš Bartoš (1678), Jan Haraba (1707), Jakub Mann z Drahotuš (1709), Václav Mocek (1722), syn Václav Mocek (1754), Karel Koniakovský (1754), syn Karel Koniakovský (1762), Franz Koniakovský (1796), Alois Koniakovský (1855).

Měšťanský dům čp. 7, současné Café7, (staré Nr. 30, parc. 56)

     Měšťanský řadový dům v jižní frontě náměstí na starších základech. A. Zbavitel uvádí:

     „Svérázným domem byl především Vašendův dům na náměstí č. 7., v jehož zadní části byl ve světnici na trámě letopočet 1760. Tato část byla pravděpodobně v uvedeném roce po požáru přestavěna. Přední část byla starší, poněvadž byla z nepálených cihel (vepřovic). Tento dům měl dvě sedlové střežky, které přesahovaly budovy o 4 metry. Vpředu byl podepřen dřevěnými pilíři. Mezi oběma byl položen dřevěný žlab, z kterého za deště stékala voda daleko na náměstí jako z vodopádu. Do přestavění byl v jedné místnosti (v prádelně) mastný strop. Bylo to z té doby, kdy dům patřil mydláři Hradečnému, který v této místnosti vařil mýdlo. Dům se dostal později do vlastnictví Jana Vašendy, trafikanta, který jej přebudoval. Při stavbě našla se stará nádobka, která je vedle mlatu Kupčákova jediným archeologickým nálezem ve Frenštátě p. R.“

     Ještě v roce 1936 stál jako poslední dřevěný dům na náměstí. Nejstarší zmínka o gruntu je z roku 1595, kdy byl odevzdán obcí s vůlí a poručením hukvaldského úředníka Valentina Pavlovského grunt po zemřelém Janu Hajném jeho synovi Adamovi. Poté jej koupil Juřík Mikeškův (1622), Jan Červenka (1631), Jan Reček (1648), poté jej prodal synovi Jiříkovi (1650), Martin Rekový z Tiché (1663), Jakub Genser (1689), Adam Kristian Mühlberger (1718), jenž byl městským písařem a váženou osobou, další majitel byl jeho syn Josef (1747), pak patřil jeho švagru Janovi Hradečnému (1756), syn Augustin Hradečný (1794), pak jeho synovi Valentinovi (1849) a bratrovi Františku (1857).

Měšťanský dům čp. 8 (staré Nr. 31, parc. 57)

     Měšťanský řadový jednopatrový dům lichoběžníkového půdorysu s obchodním přízemím. Plochá zjednodušená čtyřboká fasáda horizontálně členěna soklem, kordonovou a vyloženou korunní římsou. Přibližně pod obdélnými okny patra jsou v přízemí prolomeny dveře a výkladce v hliníkových profilech a zcela vlevo je umístěn široký vstupní otvor se segmentovým záklenkem a třídílnými dřevěnými vraty. Sklepní prostory jsou valeně zaklenuté. První patro je přístupné dvouramenným valeně zaklenutým schodištěm. Dům byl postaven v první polovině 19. století na starších základech ze 17. století. Poprvé grunt uveden 1612 s majitelem Mikulášem Havlasem, pak jej odkoupil Jiřík Burda (1620),Tomáš Lichnovský, syn lichnovského fojta (1651), Matěj Lichnovský (1680), Jan Michna mladší (1694), Václav Konvička (1714), František Konvička (1760), syn Jiřík (1771), Josef Šustala (1814), Franz Antonín Chalupa (1825), Josef Wiesner (1850).

Měšťanský dům čp. 9 (staré Nr. 32, parc. 58)

     Původně empírový měšťanský řadový jednopatrový dům s půdním pseudopatrem. V přízemí je fasáda prolomena výkladci a je zde asymetricky umístěný otvor dveří a vrat. Sklepní prostory jsou klenuty valenou klenbou. Ke dvornímu průčelí přiléhá větší plochostropá místnost s dvojitým štukovým zrcadlem, z které se vcházelo do bývalé zimní zahrady, jež byla dříve součástí domu. Ta je dnes na stěnách i stropě nověji obložena intarzovaným dřevem. První patro vesměs plochostropé, pouze bývalá kuchyň je klenuta valeně. Dům byl postaven v první polovině 19. století na starších základech. Dílčí stavební zásahy v roce 1904 a 1940. Prvním známým majitelem domu byl Martin Kalus (1614), syn Pavel Kalus (1648), Tomáš Dresler z Bernartic (1668), Václav Dresler (1707), Jan Hanák (1718), Jakub Hanák (1726), Šebestián Měrka (1743), Jan Kalus nejmladší (1748), Martin Vojtek (1759), František Vojtek (1790), Kašpar Bumbala (1813), syn Josef Bumbala (1830), syn Josef Bumbala (1866).

Měšťanský dům čp. 10 (staré Nr. 33, parc. 59)

     První kupní smlouva je z roku 1606, kdy dům prodal Matouš Vřesinský Janovi Slovákovi. Další majitel byl Kašpar Sulovský (1618), Jan Pilena (1623), Michal Měrka (1625), Matěj Hrnčíř (1648), Jan Škorňa (1678), Florián Michna (1698), kunčický huťař Karel Konvička (1730), syn Karel Konvička (1746), Kašpar Kalus (1763), syn Václav Kalus (1773), frenštátský chirurg Ignác Just (1776), postoupil jej Jakubu Šrubařovi (1776), v dražbě jej získali frenštátští šenkovní měšťané (1794), pak jej koupil v dražbě František Josef Fiala (1806), Barbora Fialová (1817), Jakub Štěpán (1829), František Štěpán (1838), František Norbert a Marie Ochranová (1855).

Měšťanský dům čp. 11 (staré Nr. 34, parc. 7), Dolní ulice – zbořeno

    Dnes zaniklý dům patřil také k velkoměšťanským šenkovním domům. Podlehl demolici v 80. letech. První zmínka je z roku 1614, kdy patřil Janovi Kocourkovi. V roce 1620 Jan Kocúrek, poté Jakub Hasalík (1629), vdova Markyta (1636) s Jiříkem Hamplem, poté jej koupil Matěj Zachův (1648), Jiřík Kaluža (1662), Fridrich Schlosar (1684), jenž jej směnil s Pavlem Slonem (1686). Poté Jan Michna (1689), frenštátský varhaník František Hilšer (1690), Tomáš Bumbala (1697), kteří zde byli celé století. Pak jej vlastnil jeho syn Tomáš (1739), opět syn Tomáš (1759), Martin Vojtek (1791), Jozef Vystal (1801), Franz Anton Chalupa (1815), vdova Magdalena Šmidlová (ze smlouvy 1813), Valentin Černoch ml. (1826), Jan Drost (1829), v dražbě Anton Schubert (1831), tkalcovský mistr Josef Koniakovský (1838), Jan Moravec (1840), poté jeho vdova Anna (1866), František Mikš (1873).

Měšťanský dům čp. 12 (bývalá lékárna), (staré Nr. 35, parc. 8),

     Měšťanský jednopatrový klasicistní dvoukřídlý nárožní dům z poloviny 19. století, později stavebně upravovaný. Jeho fasáda byla v 19. století doplněna o historizující římsy a celý dům byl v tomtéž století obohacen o secesní prvky. V patře dvojice obdélníkových oken. V interiéru plochostropý objekt je částečně podsklepen. Pod dvojicemi oken v přízemí nevhodný novodobý výkladec. V interiéru plochostropý objekt je částečně podsklepen. Stlačeně valená klenba snad pochází z roku 1848, kdy byl dům postaven pro lékárnu PhMr. Eduarda Bayera. Lékárna byla zrušena v roce 1990. První zmínka o původním domě je z roku 1614, kdy jej koupil Tomáš Martincův od Michny Veličovského. Poté jej vlastnil Jan Sládek (1622), Jiří Kubečka (1631), Jakub Michna (1646), Pavel Kopřiva (1669), Matěj Kopřiva (1690), Tomáš Fiala (1702), František Fiala (1726), Alexandr Fiala (1759), Josef Kalus (1769), František Fiala (1770), výměna s Františkem Vítkem (1732), dále Josef Bordovský (1790), Kašpar Tučný (1831), Veronica Tučná (1837), lékárník Eduard Bayer (1847), vdova Tekla (1872), poté jej získal jeho syn a lékárník Eugen Bajer.

Měšťanský dům čp. 13 (staré Nr. 36, parc. 9)

     Dvoupatrový řadový objekt s obchodním přízemím a průčelím upraveným v 19. a 20. století. Dům je pravděpodobně z 2. poloviny 18. století, ale stojí na starších základech. Symetrické tříosé průčelí. Ve druhém patře místo středního okenního otvoru je kruhový štukový medailon rámující ciferník hodin. Přízemí prolomeno výkladcem se vstupem a pravoúhlým pískovcovým portálem s dvoukřídlými dveřmi. Těmito je přístupná průchozí zaklenutá chodba. Objekt je zčásti podsklepen. V tomto domě byl ve druhé polovině 19. století byt a ordinace frenštátského lékaře MUDr. Josefa Jandy. V gruntovních knihách je uveden první majitel Mikuláš Bažant (1611), poté Václav Štefek (1623), Jiřík Parma (1625), Jan Tomčala (1632), Jan Hunka (1653), Jiřík Šen (1681), Jan Dresler z Bernartic (1684), Tomáš Bumbala (1718), syn Fabián Bumbala (1761), opět syn Fabián Bumbala (1785), Valentin Knězek (1786), výměnou za dům čp. 16 Jiřík Šrubař (1789), Jan Hluchánek )1799), Ondřej Michna (1812), městský lékař Josef Janda (1846), poté připsán dědicům (1877) Matildě Kostelníkové, Anně Pospíšilové, Arnoldu Jandovi, Eufrosině Křenkové a Henrietě Jandové.

Měšťanský dům čp. 14 (staré Nr. 37, parc. 10)

     Nárožní jednopatrový podsklepený novorenesanční dům s obchodním přízemím z roku 1893 postavený stavitelem M. Barabášem na místě staršího barokního domu. Přízemí je prolomeno třemi novodobými výkladci a vstupními dveřmi. Dvorní a boční průčelí do Farní ulice jsou v přízemí nověji upravená. Původní dispozice přízemí se nezachovala, plochostropé patro je bez větších změn. Zachovaný malovaný pseudorenesanční strop z roku 1906. Dílčí stavební úpravy 1932 a ve druhé polovině 20. století.

     Asi první zmínka je z urbáře hukvaldského panství z roku 1581, kde je řeč o domu Mikuláše Václavčina. Dalším majitelem byl Jakub Toman (1621), dva roky nato jej koupil Mikuláš Pospěch, rok nato Václav Juříčků alias Tichavský, Henrich Kranck (1657), Jan Hilšer (1663), syn Martin Hylzer (1686), František Hilšer (1697), Jan Hilšer (1751), syn Jan Hilšer (1775), Jan Krainer (1810), Valentin Černoch (1829), Františka Černochová (1840), Jan a Anděl Kalusovi (1853), Anděla Kalusová (1871).

Měšťanský dům čp. 15 (staré Nr. 1, parc.  11)

     Původně měšťanský šenkovní dům, v jádru z 2. poloviny 16. století. Nárožní jednopatrový městský dům renesančního původu ukončuje řadovou zástavbu severní fronty ulice. Historizující průčelí je do Kostelní ulice otevřeno třemi oblouky podloubí, nesenými hranolovými pilíři. Patro je od přízemí odděleno plochou kordonovou římsou a je prolomeno čtyřmi obdélnými okny. Půdní polopatro je prolomeno čtyřmi podélně obdélnými okénky. Západní boční průčelí je upraveno podobně jako hlavní fasáda. Sklepní prostory jsou valeně klenuty. Ve středu půdorysu je situována vstupní chodba. V zadní části domu je velké místnost s trámovým stropem. První patro je plochostropé, jeden prostor se zrcadlovou klenbou. Po radikální úpravě v 2. polovině 17. a na konci 18. století upravován na počátku 20. století.

Měšťanský dům čp. 16 (staré Nr. 2, parc. 12)

     Jednopatrový řadový dům s podloubím v jádru z 2. poloviny 16. století s četnými přestavbami. Roku 1657 mu biskup kardinál Leopold Vilém udělil várečné právo. Uliční průčelí je v přízemí otevřeno dvěma půlkruhovými arkádami podloubí. Patro je od přízemí odděleno plochou kordonovou římsou. V průčelí jsou čtyři obdélníková okna, půdní polopatro zakončeno čtyřmi okénky a profilovanou korunní římsou. Objekt podsklepen valeně klenutými prostory. Stejná klenba podloubí je prostoupena ze strany ulice dvěma, z protilehlé strany třemi lunetami. Vstupním kamenným excentrickým portálem je přístupný široký průjezd. Další místnosti jsou klenuté nebo plochostropé (místnost s trámovým záklopovým stropem s letopočtem na středním trámu 1779). Původní schodiště bylo klenuto valenou klenbou. Radikální přestavby byly pravděpodobně v 2. polovině 17. století a další ve druhé polovině 18. století. Roku 1901 bylo přestavěno přízemí i patro, nasazen nový krov a vyzděn západní štít. Stavební úprava z roku 1970 mimo jiné zrušila valeně klenuté schodiště do patra.       Jako první majitel je doložen Matěj Bažant (alias Zvoník) a jeho syn Václav (1614), kteří jej koupili od Jiříka Mrdice. Pak jej koupil syn Jakub Zvoník (1623), půlku gruntu Michal Měrka (1623), Hendrych Kranck (1641), Tomáš Bartošů (1648), Jiřík Michna (1700), Jan Burdík (1714), Václav Konvička (1732), Tomáš Burdík (1738), Jan Šrubař (1773), Valentin Knězek (1789), Vojtěch Rajnošek (1805), Kašpar Uher (1843), Jan Soušek (1878), již po půl roce Josef Vašica (1878) a Julie Vašicová (1898).

Měšťanský dům čp. 17 - Hotel Přerov (staré Nr. 3, parc. 13)

     Měšťanský jednopatrový dům s historizujícím průčelím. Jedná se o řadový dům, postavený jako hotel na místě staršího měšťanského domu. Pod pěti okenními osami patra jsou v přízemí prolomeny tři vstupní otvory a dvě okna. V roce 1898 byla provedena jeho kolaudace, stavitelem domu byl Michal Barabáš z Rožnova pod Radhoštěm. Na fasádě domu je umístěna pamětní deska na paměť Karla Buzka.

     V roce 1614 vlastnil dům Jan Chodura, syn Jiříka, který je uveden v urbáři jako předchozí majitel. Poté jej získal syn Pavel (1629), nato Pavel Weis (1652), Balcar Weys (1689), Matěj Kopřiva (1702), zeť Dominik Boruta (1765), v dražbě Martin Tučný (1773), syn Valentin (1790), opět synovi Francovi (1823), nato byl připsán sirotkům Františce a Nepomuceně Tučným (1831), postupovací listinou Terezie a Nepomucena Tučná s Ferdinandem Parmou a jeho dětmi (1862). Dům tehdy obývalo 29 lidí. Další majitelkou byla Nepomucena Krkošková (1879), poté Antonín Krkoška (1881), Libor a Františka Konšelovi (1884). Ti jej prodali Janovi a Marianě Zemanových (1885), poté manželé Vincenc a Anna Parmovi (1887), Vincenc Parma (1905), Alois Parma (1916) a Zdeněk Parma (1949).

Měšťanský dům čp. 18 (staré Nr. 4, parc. 14)

Měšťanský dvoupatrový dům z roku 1898 v řadové zástavbě severní fronty náměstí byl původně právovárečným domem z 2. poloviny 16. století. Jedná se o dům s pozdějšími dostavbami. Původně zde byly tři oblouky podloubí, které byly druhotně překryty výkladci. V pravé části budovy je průjezd do dvora. Fasáda patra je od přízemí oddělena kordonovou římsou. Přízemí je zaklenuto vesměs valeně s lunetami nebo se styčnými výsečemi, většinou se zachovanými hřebínky, první a druhé patro je celé plochostropé. Z 19. století pochází novorenesanční fasáda, kdy bylo provedeno vícero úprav na domě. Ví se, že roku 1614 patřil Janu Mráčkovi. Pak jsou údaje neúplné, až v roce 1657 jej vlastnila Marianna Vašenková, k roku 1665 je uveden Jiřík Gacha, poté patřil synovi Janovi (1709), nato Jakub Hilšer (1738), Jan Sobotík (1769), Jozef Dobrozemský (1777), Josef Parma (1779), dcera Anna provdaná za Františka Koniakovského (1827), Josef Koniakovský (1841), který jej přepsal na manželku Marii (1841), Jan Křenek (1860), Marie Kostelníková (1902).

Měšťanský dům čp. 19 (staré Nr. 5, parc. 15)

     Měšťanský řadový dvoupatrový právovárečný dům se zrušeným podloubím byl postaven po požáru ve 2. polovině 16. století a nověji přestavěn v 17. století. Pravidelně pětioké průčelí je v přízemí prolomeno třemi arkádami podloubí, prosklenými do ocelové konstrukce. Ve druhém patře se nachází balkon s kovaným železným zábradlím otevřený do náměstí. Sklep klenut valeně, valeně je také zaklenut i excentricky situovaný zrušený průjezd. Bývalé podloubí s valenou klenbou s obkročnými lunetami. Místnosti prvního patra byly zčásti opatřeny valenými klenbami, v jedné místnosti byl trámový strop. Adaptace z roku 1981 je všechny zrušila a nahradila plochostropými. Úpravy probíhaly převážně ve 20. století, především přestavba z roku 1907 Alfrédem Parmou. Na fasádě domu je umístěna pamětní deska sochaři Albínu Poláškovi.

     O prvním majiteli je zmínka roku 1602, kdy se zmiňuje Jan Sobota jako člen městské rady a později několikrát purkmistrem. Poté jej zdědil syn Cyprián Sobota (1640), dalším vlastníkem byl Martin Mechlův (1657), Tomáš Tučný (1675), Kašpar Mechl (1689), syn Fabián Mechl (1731), Karel Konvička (1744), Jan Konvička (1786), kterému patřil také dům čp. 24, dále Karel Jiří Konvička, poručík u pluku Colloredo (1817), Karel Konvička (1869), František a Mariana Grosmannovi (1880), záhy jej prodali Josefu a Petronile Poláškovým (1880), poté jej vlastnili Rudolf a Marie Poláškovi (1906) a Jana Hnilicová s Rudolfem Poláškem (1938).

Městský dům čp. 20 (staré Nr. 6, parcela čp. 16)

     Dvoupatrový historizující objekt v řadové zástavbě s průjezdem výrazně se uplatňující v severní frontě náměstí. V patrech pětioké průčelí je zcela vpravo (na východní straně fasády) zvýrazněno dvěma polygonálními polosloupy, které flankují průjezd s prosklenými vraty. Nad průjezdem je balkon s litinovým zábradlím a rozměrnými prosklenými dveřmi. Nad druhým patrem tento úsek průčelí vrcholí atikou se simulovanou mřížkou. Přízemí má dva novodobé výkladce (60. a 70. léta 20. století). Interiéry jsou důsledně plochostropé s novodobými zásahy především v přízemí. Objekt vznikl po polovině 19. století. Ubytovali se zde krátkodobě i František Palacký (1873) či František Ladislav Rieger (1879) s dcerou Marií. Dále např. první český ministr za Rakouska baron JUDr. Alois Pražák, zemský poslanec JUDr. František Šrom, věhlasný český pedagog ve Vídni Petr Bílka, právní dějepisec JUDr. Bohuslav Rieger, starosta Prahy z roku 1898 Dr. Jan Podlipný. Tento dům postupně hostil nejvíce významných návštěv našeho města. Na fasádě domu je umístěna pamětní deska Valentinu Kostelníkovi.

     Patrně už v roce 1600 patřil Mikuláši Kopřivovi, pak patřil Jakubu Kopřivovi (1628), který vzápětí přenechal bratrovi Michalovi. Poté jej koupil jeho zeť Jiřík Bumbala (1667), pak Jiřík, syn Martina Jurkového (1678), cechmistr Pavel Konečný (1720), Valentin Konečný (1757), syn Valentin Konečný (1778), Viktorín Konečný (1800), poté jej vlastnil Jindřich Kostelník (1876), Matylda Kostelníková (1893), Emil Kostelník (1900), Bohuslava Křenková (1919) a Vladimír Křenek (1951).

Městský dům čp. 21 - hotel Radhošť (staré Nr. 7, parcela čp. 17)

     Dvoupatrový původně právovárečný (uděleno 1628, naposledy potvrzeno 1869) měšťanský dům v řadové zástavbě severní fronty náměstí s dochovaným jádrem ze 17. století se třemi oblouky podloubí a pozdějšími četnými stavebními úpravami. Pravidelně osmiosé průčelí je v přízemí prolomeno třemi stlačenými oblouky podloubí, nesenými hranolovými pilíři. Sedlová střecha je do náměstí prolomena exponovanými vikýři s obdélnými typovými okny. Sklep zčásti zaklenut. Dům má excentricky situovanou vstupní chodbu, v zadní části domu se zachoval trámový strop.

     První známé jména držitelů jsou Janušek Jesenický a Jan Tkáč. Pak jej asi získal Jan Šutyra, od kterého jej koupil Jiřík Gach z Kunčic (1613). Poté patřil jeho synovi Matěji (1662), poté Jan Melichar Chodura (1665), syn Jiřík Melichar (1701), syn Františ Melichar (1739), proběhla výměna domu s Janem Paučkem (1747), Josef Kašpárek jej koupil (1758) pro syna Adama (1777), Martin Chalupa (1782), Filip Chalupa (1795), v dražbě Jan Hluchánek (1814), Karel Hluchánek (1830), jeho sestra Anna Fialová (1832), Josef Janda (1836), Marie Jandová (1861), František Ferdinand Fiala (1865), Anna Fialová (1873), Leontina Kohnová (1878), vlastnictví pak přešlo na firmu C. Jakub Kohn (1911) a Jan a Anna Cholevovi (1939). V domě byl v té době obchod s ovocem a zeleninou, kterou provozoval Karel Bauer z Dolní ulice čp. 415.

Městský dům čp. 22 (staré Nr. 8, parc. 18)

     První známí držitelé domu byli Dřevěný a Pavel Fogl. Nato jej koupil Pavel Kostelníkův (1602), poté Martin Martinců (1616). Dále jej měla v držení rodina Kostelníků celých 162 let a začalo to Jiřím Kostelníkem (1643), pak bratr Mikuláš Kostelník (1657), Martin Kostelník (1678), syn Tomáš (1692), Antonín Kostelník (1696), Jakub Kostelník (1719), Martin Kostelník (1774), Josef Měrka (1805), Josef Knězek (1835), Antonín Fiala 1851), František a Adéla Genserovi (1877), poté Alois a Marie Křenkovi (1881), František Křenek (1900), syn Ladislav a v roce 1933 to byli jeho děti Ladislav Křenek ml. a Helena Křenková.

Městský dům čp. 24 (staré Nr. 9, parc. 21)

     V tomto domě stávalo pravděpodobně původní fojtství. První zmínka je z roku 1611, ale je možné, že se jej týká zápis z hukvaldského urbáře z roku 1581, kde je zapsán Jan Chodur. Poté jej získal Jan Tomčala a od něj jej koupil Jakub Polák (neboli Gach, 1611). Poté byl majitelem Václav Polák (1627), Martin Polách a Jan (1665), Kašpar Vítků (1677), Rozina Vítková (1698), která jej zapsala na syna Jiříka. Poté jej koupil Franc Konvička (1758), syn Jan Konvička (1769), opět syn Jan (1818), další majitelka byla Cecilie Drostová (1851), Ambrož Zapletal (1854), jeho synové Roman a Alfons (1888), poté jej získala Občanská záložna (1893), nakonec připadl dům příkazem ministerstva financí Okresní spořitelně a záložně (1848).

Městský dům čp. 25 (staré Nr. 10, parc. 126)

Dvoupatrový dům, v jádru z druhé poloviny 18. století, ukončuje řadovou zástavbu uliční fronty. Nově upravené sedmiosé průčelí (90. léta 20. století) je členěno především obdélnými okenními otvory pater a půlkruhovými výkladci a vstupy v přízemí. Sklep je zaklenutý valenými cihelnými klenbami. První patro je plochostropé. Druhé patro v nižší světlé výšce bylo dříve zastropeno trámovým záklopovým stropem.

     Zapsán v gruntovních knihách již v roce 1608, ale zprávy jsou starší, kdy patřil Matěji Parmovi, pak synovi Ondřeji Parmovi (1625), záhy jej koupil Jan Kopřivník (1630), dále patřil Janu Kopřivovi (1646), Janu Chalupovi (1652), synovi a pozdějšímu radnímu Jiřík Chalupa (1682), pak zde bydlel Fabián Genser (1724), Jan Pauček (1729), Jan Pauček (1745), výměnou za jiný dům s doplatkem František Melichar, neboli Chodura (1747), Antonín Chodura (1781), v dražbě Jan Petr (1837), František Mikš (1878), Ludvík a Karel Hermánkovi (1908), Marie Navrátilová (1923).

Městský dům čp. 26 (staré Nr. 11, parc. 126)

     První zaručená zpráva je z roku 1591, kdy jej koupil Mechl Kašparův. Historie je ale starší. Pak jej koupil syn Jan (1640), Martin Dřevěný, Kašpar Mechl, syn Balcar Mechl (1693), syn Václav (1738), Martin Fiala (1756), František Burdík (1789), syn František (1803), v tomtéž roce jej koupil řeznický cech, který jej pak prodal v dražbě Josefu Tučnému a ten jej prodal Josefu Pavlískovičovi (1805). Další majitel byl Jiří Kalus (1819), Alois Kalus (1839), manželé Maxmilián Stolička a Marie roz. Kalusová (1885), které přešlo na nezletilé Marii a Josefa Stoličkovy (1898).

Městský dům čp. 27 (staré Nr. 2, parc. 26)

     První majitel byl Jan Tomčala (1611), poté následovali další majitelé Jan Kopřivník (1627), Jiřík Švihel (1670), Ondřej Kaděrka (1675), Jan Dobrozemský (1680), Jan Petrův (1710), syn Jan Petrů (1731), Jan Petr mladší (1756), Matěj Pilena neb Petr mladší (1768), Jozef Kalus (1789), Fabián Kalus (1800), František Knězek (1823), Valentin Knězek (1833), vdova Marianna Reichová (1838), Pavel Reich (1839), Josef a Johanna Hunkovi (1868), Františka Hunková (1888), Evžen Huňka (1909), Jaroslav Huňka (1936) a roku 1959 přešlo vlastnické právo ve prospěch RaJ ve Frýdlantě n. O.

Městský dům čp. 28 (staré Nr. 13, parc. 25)

     Prvním známým majitelem domu byl Jiřík Nevěra z nejstarší známé kupní smlouvy z roku 1610, kdy jej koupil Martin Mikeškův (či Mikšův). Další majitel byl Martin Hlaváč (1633), Matěj Petrů (1645), syn Jan Petrů (1666), Jakub Chalupa (1688), syn Jiřík Chalupa ml. (1715), švagr František Hilšer (1728), syn Kašpar Hilšer (1737), syn Josef Hilšer (1769), Josef Mikulenka z rodu zuberských fojtů (1777), vdova Apolena Mikulenková (1785), jež se provdala za rektora Václava Khestla. Poté byla majitelem dcera Paulína Rajnošková (1818), manželé Valentin a Rozina Havrlandovi (1843), Rudolf Havrland (1882), Bedřich a Terezie Havrlandovi (1897), Arnošt Havrland (1926) a roku 1960 přešel do vlastnictví státu, majitelem byly Restaurace Nový Jičín.

Městský dům čp. 29 (staré Nr. 14, parc. 22)

     K tomuto domu uvádí zajímavé informace Alois Zbavitel:

     „Dům č. 29 tvořící roh náměstí a Stalinovy (Horní) ulice, kde je nyní banka, patřil do r. 1850 Valentinu Ježíškovi, který v něm měl hostinec. V prvém patře bývala sýpka, v níž hrávali ochotníci divadla. Je zaznamenáno, že roku 1836 hráli tu Klicperův Divotvorný klobouk a Hoppeův kus Doktora Fausta domácí čepička (v překladu Jos. Jiřího Kolára pod pseudonymem Dubinský). Před Ježíškem měl tu dřevěný domek jistý Konečný, o němž se zmiňuje M. Václavek ve svých Valašských pohádkách. Obec koupila Ježíškův dům pro c. k. okresní soud a c. k. berní úřad. Od r. 1848 odbývalo se soudnictví u magistrátu a bylo umístěno až do r. 1852 na radnici. Od r. 1852 začal působit okresní soud, pro který koupila obec dům od Ježíška. Byla to jednopatrová budova obsahující v přízemí vpravo 2 místnosti berního úřadu a 1 místnost cejchovního úřadu, vlevo gruntovní knihu (1 místnost) a byt dozorce vězňů (1 pokoj a kuchyně), v 1. poschodí 5 místností soudních. K budově soudu přináleželo také vězení jako samostatná budova oddělená dvorem, a to tam, kde je nyní pošta. Obsahovala 5 místností: v přízemí společná cela a skladiště vězeňské, v 1. patře cela pro ženské, cela pro mladistvé a 1 cela společná. Prvním přednostou starého soudu byl Jan Mann (1852 – 1858). Vchod do budovy byl (jako nyní) z Horní ulice.“

     Zde frenštátští ochotníci sehráli v roce 1836 Klicperovu veselohru Divotvorný klobouk. Prvním známým majitelem domu byl Staněk Blažíčkův, po jeho smrti se vdova Mandaléna provdala za Jiříka Dobrozemského, jemuž odevzdala svůj grunt (1616). Ten jej prodal Matěji Stavinohovi (1625), nato byl majitel Ondra Parma (1630), syn Jan Parma (1675), poté Fridrich Holub (1685), Jakub Petrův (1715), nato jej prodal Janu Petrovu (1730), Antonín Kalus (1777), Matěj Petr ml. (1801), František Konečný (1802), Jan Konečný (1823), Valentin Ježíšek (1826), Marianna Ježíšková (1845), Karel Žižka (1851), obec Frenštát (1857), jež jej pronajímalo okresnímu soudu a bernímu úřadu. V roce 1928 přešel koupí na spořitelnu. Dům byl poté zbourán a postaven nový, na části pozemku byla postavena sousední pošta. V roce 1939 bylo postaveno druhé patro. V lednu 1950 přešel na Okresní spořitelnu a záložnu.

Městský dům čp. 30 (staré Nr. 15, parc. 23)

     Dvoupatrový dům, původně právovárečný, v jádře ze 17. století se zrušeným podloubím v řadové zástavbě na východní straně náměstí. V patrech pravidelně šestiosá fasáda je v přízemí prolomena excentricky umístěným půlkruhovým portálem vstupu a dvěma širokými otvory se segmentovým záklenkem, které jsou vyplněné kovovými výkladci se vstupy. Sklep je zaklenut valeně. Velká místnost v zadní části domu se stlačenou neckovou klenbou s trojúhelníkovými lunetami. Prostory prvního patra mají podbité trámové stropy. Koncem 17. století znovu, pravděpodobně kompletně, přestavěn. Budova patřívala A. Kalusovi jako zájezdní hostinec a kavárna. V roce 1886 tento dům koupil F. Anselm Ježíšek a hotel nesl jeho jméno. Současné architektonické řešení je výsledkem úprav z 1. poloviny 19. století. Jak nám říká oceňovací protokol z 19. listopadu 1845:  

     „Šenkovní dům byl 8 sáhů dlouhý a 23 sáhů hluboký, měl sklepy, přízemí a patro. Do obytné části se vcházelo skrze zaklenutý průchod, od něhož nalevo vedla spojovací chodba do vnitřních prostor domu, v nichž se nacházel klenutý lokál, v němž byla umístěna tehdy lékárna s jedním zamřížovaným oknem, na kterou navazoval vedlejší pokoj s železnými kamny, dvěma zamřížovanými okny a prkennou podlahou. U lékárny byla také zaklenutá laboratoř s kamennou podlahou a jedním zamřížovaným oknem. Proti dvoru se nacházela velká zaklenutá obytná světnice s alkovnou, opatřená prkennou podlahou. Ke světnici přiléhala samostatná kuchyně s jedním zamřížovaným oknem a na kuchyni navazovala zaklenutá spižírna. Po dřevěných schodech se vycházelo do prvního patra, kde byl prostor osvětlován střešním světlíkem, na straně proti náměstí byly dvě obytné světnice s prkennou podlahou a rákosovým stropem, mezi těmito pokoji a vestibulem byly ještě dvě zaklenuté kuchyně, opatřené jedněmi kamny. Proti dvoru byla jedna malá zaklenutá světnice a druhá větší s rákosovým stropem, obě s prkennou podlahou, větší světnice měla také samostatnou zaklenutou kuchyni, na kterou navazovala spíž. Zděné schodiště s dřevěnými schody vedlo na půdu, která byla dlážděná a částečně pokryta prkennou podlahou, krovy nesly střechu opatřenou břidlicovou krytinou, ze tří stran obklopenou dřevěnými rýnami. Dům měl také vpředu dva sklepy a předsklepní vstup, vše přístupné zděným schodištěm, v zadní části domu byly rovněž dva zaklenuté sklepy, přístupné schodištěm ze dvora. Ve dvoře byla po pravé straně stáj pro dva koně a chlév pro jeden kus hovězího dobytka, kryté šindelovou pultovou střechou a opatřené protipožární zdí. Na ně navazovalo otevřené skladiště dřeva, spočívající na dřevěných sloupech, a proti němu stál zděný dřevník. Ve dvoře byly také dva prasečí chlívky a zděná studna s pumpou.“ Poslední radikální přestavba provedena Alfrédem Parmou roku 1924.

     Prvním známým držitelem domu byl Vítek Dobrozemský (1614), poté Jan Dobrozemský, Jiřík Dobrozemský (1654) s bratrem Martinem (přepustil roku 1657), Jakub Dobrozemský (1694), syn Václav Dobrozemský (1713), pak opět syn Jan Dobrozemský (1748), Josef Dobrozemský (1776), Jiří Polanský (1777), František Petr (1787), Ignác Kalus (1813), který jej podstatně přestavěl a rozšířil, dále Eduard a Hermína Kalusovi (1878), Anselm Ježíšek (1886), Amálie Fialová a syn Karel Fiala (1917), poté jej vlastnil stát – podnik Pramen Nový Jičín.

Městský dům čp. 31 (staré Nr. 16, parc. 24)

     Jednopatrový, původně právovárečný, nárožní dům z 18. století s rozsáhlým sklepem ukončuje řadovou zástavbu východní fronty náměstí. Jeho západní šestiosá fasáda je v základním členění tektonizována dvěma kordonovými římsami a korunní římsou a čtyřmi lizénami. Noční jižní průčelí je sedmiosé. Rozsáhlý sklep, přístupný valeně klenutým schodištěm je zaklenut sedmi poli placky a dvěma valenými klenbami. V přízemí se uplatňují plackové nebo neckové klenby s výsečemi, v prvním patře jsou prostory zčásti plochostropé s podbitými trámovými stropy. Přestavba A. Parmou kolem roku 1906.

      První zpráva o tomto domě je z roku 1598. V roce 1604 jej prodal Mikuláš Slon svému zeti Pavlovi, který později převzal jeho příjmení. Poté jej koupil syn Pavel Slon roku 1654, který jej vyměnil s Fridrichem Šlosarem 1686, po jeho smrti jej koupil v roce 1722 Jan Kalus, poté syn Jan Kalus (1759), syn Jakub Kalus (1803) jej dostal jako svatební dar, ten jej prodal Ignáci Raškovi (1829), poté přešel na dceru Marii Raškovou (1849), Jakub Kohn (1870) a roku 1942 přešlo právo na Arthura Scherffa a v roce 1950 přešlo na město. 

Městský dům čp. 32 „ Na Rožku“ (staré Nr. 17, parc. 27)

     Zaniklý dům (1972) v Havlíčkově ulici na konci pěší zóny, kde stojí současné květinářství. Prvním známým držitelem byl Jiřík Hajný. Poté jej koupil Jiřík Parma (1613), dále Jiřík Mikša (1616), Jan Parma (1651), pozdější purkmistr Jiřík Sasínův (1671), syn Antonín (1713), Václav Konvička (1720), cechmistr a purkmistr Jiřík Konvička (1731), Jan Konvička (1786), Antonín Konvička (1821), František Křenek (1838), syn František (1846), vlastník tkalcovny a továrník, syn František Křenek (1882), dále Ferdinand a Anežka Parmovi (1898). Po smrti Anežky v roce 1949 právo připadlo Marii Knězkové (1951).

Městský dům čp. 33 (staré Nr. 18, parc. 28)

     Zaniklý dům (1972) v Havlíčkově ulici, naproti květinářství. V gruntovní knize je záznam o Mikulášovi Martincovi (1614), že má grunt zaplacený a osvobozený. Závětí odevzdán Tomáši Aušpicerovi (1619), ten jej prodal Jiřímu Krkoškovi (1621), poté jej koupil syn Jan Krkoška (1644), Jiřík Moců (1646), syn Václav Mocek (1680), Václav Mocek (1717), Silvestr Kalus (1722), jeho zeť Fabián Mechl (1766), Antonín Kalus (1774), Jan Knězek (1778), tkalcovský mistr Augustin Knězek (1790), poté jej vlastnila vdova Veronika, provdaná za Františka Fialu (1805), syn Antonín Fiala (1849), Josef Knězek (1851), Alois Pelikán (1855), syn Alois Pelikán (1901), Žofie Tkadlečková (1903), František Červenka (1909), který zde do roku 1918 provozoval obchod se smíšeným zbožím. Živnost přešla na jeho syna Františka, dům pak roku 1926. František a Marie Červenková nabyli právo roku 1937 jako nezletilí (zletilí pak 1941 a 1940).

Městský dům čp. 34 (staré Nr. 19, parc. 34)

     Zaniklý dům v Havlíčkově ulici v pěší zóně. První zmínky jsou z nejstarší gruntovní knihy z roku 1616. Majitelem domu byl Mikuláš Vašenkův, poté jej odkoupil jeho syn Jiřík (1622), následoval Petr Jančový (1647), Jan Kaděrka (1687), Jan Fiala (1692), krejčí Pavel Dobrozemský (1703), po jeho smrti syn Františ (1736), Jan Jiřík (Jiříček – 1758), Jan Konvička (1766), Fabián Knězek (1770), po jeho smrti tkalcovský mistr syn Antonín (1799), Anna Svobodová (1807), v krátké době jej koupil rektor Václav Khestl (1809), Martin Parma ml. (1822). V držení této rodiny byl několik generací a vystřídali se Antonín Parma 1849), Alfréd Parma (1898), vrchní poštmistr Alfréd (1914) a nakonec jeho syn Jindřich Parma (1946).

Městský dům čp. 35 (staré Nr.20, parc. 35)

     Zaniklý dům v Havlíčkově ulici. Podle záznamu z roku 1920 byl tento dům staroměšťanská jednopatrová budova z tvrdého materiálu, krytá ohnivzdornou krytinou. V předních místnostech domu se nalézaly obchody, hostinská místnost byla v zadním traktu do dvora a zahrady. Hostinským účelům byla vyhrazena prostorná nálevna osvětlená čtyřmi okny, vysoká tři metry a s trámovým stropem. Součástí hostince byly prostorné suché sklepy a ve dvoře se nacházely dva záchody a pisoár se zvláštní žumpou a také pumpa na zahradě. Z nálevny byla přístupná malá kuchyně s jedním malým oknem. V roce 1921 zde byly provedeny ve vnitřní úpravě opravy.

     Prvním známým majitelem domu byl na počátku 17. století Adam Kozlovský. Podle příjmení je možné, že se přistěhoval z Kozlovic. Ten prodal grunt Pavlovi Krejčímu (1606), poté jej koupil Václav Zimáček (1618), následně Jakub Kaděrka (1644), Tomáš Bažant (1675), jenž byl váženým frenštátský měšťan. Byl tkalcovským mistrem, také starším cechmistrem a členem městské rady. Poté jej koupil Jiřík Chalupa (1686) od městského úřadu, nato jeho syn Jiřík Chalupa nejmladší (1709), poté Václav Mikošek (1714), Jan Kalus (1719), Pavel Vystal (1723), Jiřík Vystal (1747) od svého otce, poté jej vlastnil jeho syn Josef Vystal (1774), Valentin Havrlant (1791), Josef Šulák (1826), František Järmer (1828), který byl obchodník s koloniálním zbožím ze Skočova. Poté byl dům připsán Janu Křenkovi (1874), po jeho smrti přešlo právo na Františku Křenkovou (1901) a poté jej koupili manželé Eduard a Marie Buzkovi (1908). V roce 1938 přešla polovina na Marii Buzkovou, která vykonávala provozování hostince až do roku 1951, kdy byla zrušena ONV.

Městský dům čp. 36 „Hotel Krč“ (staré Nr. 21, parc.)

     Nejstarší záznam je zápis v gruntovní knize z roku 1607, kdy grunt koupil Martn Martinců od svého otce Jana se vším příslušenstvím za sumu 130 rýnských. Grunt užíval až do roku 1616, kdy jej prodal za 165 rýnských Janovi Šutyrovi. Ten jej hned v lednu následujícího roku prodal Jiřímu Krkoškovi za 180 rýnských. Poté jej koupil v roce 1620 Jan Kubečka. Následně byl odevzdán na základě svatebních smluv Jiříkovi Dobrozemskému (1625), po jeho smrti zůstal manželce, která se provdala za Kašpara Kramáře (zapsáno 1642). V roce 1643 se stal majitelem Ondra Ondračka. Dům shořel při požáru 1661, poté jej koupil syn Jiřík (1671). Dům opět vyhořel v roce 1680 a pravděpodobně požářiště prodal Janovi Havrlantovi (1694). Následně jej získal Jan Michna starší, který jej prodal Janu Švrčkovi (1700). Po jeho smrti jej koupil Ondřej Kratochvíl (1730) za 600 Rsl. Téhož roku jej koupil Váslav Dobrozemský, po jeho smrti František Hradečný (1737), poté připsán bratrovi Antonínu Hradečnému (1766). Dalšími majiteli byli František Michna (1780), Tomáš Michna (1812), jenž byl voják pěšího regimentu hraběte Josefa Kolloreda, Františka Michnová (1839), Jan Křenek (1845), manžel Františky. Dále to byli manželé Alois a Josefa Fialovi (1887), poté jeho manželka. S ní se řešil problém s úřady ohledně koncese prodeje alkoholu. Poté přešlo vlastnictví na Aloise Krče a Františku Krčovou, následně polovina na Vladimíra Krče (1908) a druhá polovina na Annu Krčovou (1908). Vladimír chtěl rozšířit koncesi i o ubytování mimo právo výčepu. Tehdy zde byly pouze dva hotely a to Slavia a Ježíšek a šest hostinců s právem vyvařovacím, z toho čtyři na periferii města. V roce 1919 bylo provedeno ohledání domu a sepsán osáhlý protokol. V roce 1928 proběhla větší přestavba hostinských místností a další rok se pokračovala s dalšími úpravami. Koladudace proběhla v roce 1931. Polovina po V. Krčovi byl zaknihován ve prospěch Berty Valetové (1936).

     V tomto domě se vystřídalo více živnostenských provozoven. V letech 1897 – 1906 měla v domě krupařství Josefa Kaděrková. V roce 1904 tu měla filiálku svého obchodu z Přívozu modistka Žofie Vignatiová, na niž navázal svým obchodem se střižným zbožím a prodejem malin přes letní období majitel domu Vladimír Krč v roce 1907. Tuto živnost vedl ro roku 1933. V letech 1939 – 1949 zde měl Antonín Tučný z Místku prodejnu jízdních kol a součástek, šicích strojů, elektrotechnických součástek a dětských kočárků. V roce 1946 k ní přibyla koncese k prodeji radiotelegrafních a radiofonních přístrojů. Poté tuto prodejnu převzala Mototechna (1949). Celou budovu pak Restaurace a jídelny ve Frýdlantě n. O. (1959) a poté RaJ v Novém Jičíně (1960).

    Pro názornou ukázku zde uvádím text listiny ke koupi gruntu, který zpracoval Tomáš Baletka:

     „Tenž Martin Martincův má grunt zaplacení i osvobozený okrom X. R., kteréž obci přináleží, i aby tomu srozumitelněji bylo, ten Martin kúpil grunt léta páně 1607 na den svatého Blažeje za purgmistra Mikuláš Havlasa, starších jeho Mechle Kašparova, Janka Kubečkova, Jana Chodury, Vojtěcha Pískovského a za jich poctivé rady na ten čas budúcích, odkúpili jsú Martin Martincův grunt od otce svého s tím vším příslušenstvím a v těch mezech, jak ho ten Jan užíval za sumu 130 R., když závdanku položili 75 R.

     Co se mateře téhož Martina dotýče, aby při tomž Martinu do smrti se chovala, a jestli žeby se nemohla při témž Martinu chovati do smrti, aby tenž Martin matce své mimo tej sumy svrchu psané 20 R dal. Výminka tejž mateři. Vymínila sobě zahrady kus užívat v 5 R., dokudž by se jí zdálo, a jestliže táž matka tej zahrady držeti nechtěla, aby ji tenž Martin 5R. navrátil. Na zahradě fůru sena bráti má. Tolkéž sobě vymínila kus zory strany potůčka do smrti užívati Na Planiskoch, měřici ovsa vseté a fůru sena bráti má do smrti, a potom zas k tomu gruntu aby bylo a aby se ten svrchupsaný grunt neroztrhoval.

     Téhož léta a za auřadu svrchu psaného v sobotu první tu jest Tomáš, bratr Martincův, grunt tomuž Martincovi osvobodil sám od sebe i dítek svých, že se nechce on ani potomkové jeho nathovati. Že při tom gruntě nic nemá, na to za svobodu slíbil Jakub Polcin.

     Tenž den svrchu psaný tu jest také Ondřej Havlas témuž Martincovi grunt sám od sebe potomkův svých osvobodil.

     Léta páně 1614 za purgmistra Jana Sobotíka a starších Martina Martincova, Jiříka Parmova, Matěje Grycnara i za jejich poctivé rady na ten časbudúcích předstúpila jest Barbora, matka Martincova, před nás úplnú radu a tu jest před námi oznámila, jakož výš psáno stojí, měla při tom gruntu 20R., kterýchžto 20R od Martina syna svého zúplna vyzdvihla a jemu takový grunt osvobodila.“

Městský dům čp. 37 (staré Nr. 22, parc. 39 a 40)

     Nejstarším známým majitelem gruntu byl Ondřej Janovský, který v pátek 4. července 1614 prodal tento grunt se vším příslušenstvím Martinu Kubečkovi z Tiché za sumu 327 R. Ten jej prodal roku 1628 Jiřímu Černému (také zvanému Černoch) za stejnou sumu. V roce 1661 dům nepochybně vyhořel, byl však asi záhy obnoven. Po smrti majitele jej koupil jeho syn Martin Černoch 24. dubna 1665 za 200 Rsl. Dalšími majiteli byli Jan Mikuláškův (1674 – 198 Rsl). V roce 1680 hej také postihl velký požár města, ale míru poškození neznáme. Pravděpodobně se zde provizorně bydlelo.  Následoval Jan Michna starší, Jan Hradečný (1713 -  600 zl. slezských), syn Antonín Hradečný (1735), jeho zeť Antonín Měrka (1782), pak jeho syn Josef Augustin Měrka (1803), Fabián Mechl, nezletilý Fabián Mechl (1840), na základě dražebního protokolu Antonín Fiala (1848), Marianna Ježíšková (1851), František Ježíšek (1858). V domě byl od nejstarších dob provozován hostinec. Dalšími majiteli se stali Ondřej a Eva Vymlátilovi (1871). František Ježíšek tu dál vedl hostinec, ale po odstěhování složil živnost. Následoval Josef Fiala (1875), který nechal za domem postavit nové stáje a další úpravy, takže se stal jeho hostinec největší a nejpohodlnější ve městě pro venkovský lid, u nichž se těšil největší oblibě. Pouze jíst se tam nedalo. Toto podnikání mu hodně lidí závidělo. Řešili se i udání apod. V roce 1895 měl vlastnické právo Roman Polášek, který opakovaně žádal o koncesi k vyvařování pokrmů. Po jeho smrti převzala dům Jenoféva Polášková (1913), v roce 1927 pak Karel a Albína Janákovi z Trojanovic za 135 000 Kč. V domě provozovaná jatka pronajal v roce 1928 řezníkovi V. Mockovi. V roce 1936 dům nabyli Karel Březina a Marie Petrová z Trojanovic.Ve druhé polovině roku 1987 započala namístě demolovaného domu stavba víceúčelového objektu vedle radnice.

Městský dům čp. 38 (staré Nr. 23, parc.)

     Ze vzpomínek (k některým domům) Aloise Zbavitele: „Užší domy měly jen jednu sedlovou střechu. Takový byl např. v sousedství městské radnice čís. 37, v němž měl v minulém století Hilšer cestovní hospodu, po něm pak byl hospodským Roman Polášek a v poslední době Janák. Poté se dostal domek do vlastnictví Karla Březiny. Měl tam původně obchod a v poslední době v něm bylo v části přední skladiště Jednoty, výrobního a spotřebního družstva. Dne 28. března 1957 domek za prudkého větru vyhořel. Hasební zásah provádělo 8 dobrovolných požárních sborů a 4 další sbory byly v pohotovosti. Podepsaný několik let před požárem marně upozorňoval na tento domek jako na vzácnou památku příslušné orgány, aby se této stavbě dostalo památkové ochrany.

     Podobnou stavbou byl sousední domek č. 36, který patřil donedávna Vladimíru Krčovi. Ten však sám domek zbořil a nahradil novým. Proto bylo tím spíše potřebné chránit památkově domek Březinův. Všechno to byly dříve domky dřevěné. Trámy byly kladeny vodorovně na sebe a štěrbiny ucpány mechem. Střechy byly pobity šindelem. Dveře byly jednotné a zamykaly se na dřevěné závory. Okna byla malá – obyčejně tři skleněné tabulky. Přes práh se vešlo do síně bez dřevěné či jiné podlahy. V ní byly schody na huru (půdu). Někde místo schodů jen žebřík. Ze síně se vcházelo do jizby, v níž dlouho nebylo podlahy, ale jen upěchovaná hlína. Stěny bíle olíčeny. Strop dřevěný z trámů vodorovně kladených – jeden podélný. Na trámě býval vyryt letopočet.“