Ukázky z práce - historie města do roku 1948

     O vzniku města vznikly na základě písemných pramenů čtyři hypotézy. Díky tomu, že není přímých zpráv, úplné jistoty mít pravděpodobně nebudeme nikdy.  Sotva lze očekávat, že se objeví další písemnosti. Jestli tedy vůbec existovaly. Vycházel jsem z pramenů Ř. Volného, V. Paseka, B. Dudíka, J. Ondrušáka, L. Hosáka a O. Tabáška.

     První z hypotéz je podle Řehoře Volného a vychází z listin biskupa Dětřicha z Hradce (eps. 1281 - 1302) daných 21. října 1299 Gerlachovi z Osoblahy a 29. září 1299 Farkašovi, syn Vlka z Nasile, který obdržel léno od olomouckého biskupství s podmínkou, aby vykácel lesy, role vzdělal a městečko nazvané Pharcastadt (Farkasstadt) založil. Po rozboru popisu hranice biskupského panství, šostýnského panství a hranic rozvodí Oldřichem Tabáškem daného Gerlachovi a následně Farkašovi je zřejmé, že Frenštát nespadá do uvedeného území a rozkládá se více na severu a zabírá trojúhelníkové území kolem Frýdlantu nad Ondřejnicí. Dříve se vycházelo i z nesprávných překladů a odvození místních částí (Cedlitz - Sedlnice, Celadlic - Čeladnice). Také změna jména Farkasstadt, jež je uvedeno v listině, na Frankstadt dle příjmení je po jazykové stránce násilné a neodpovídá zvyklostem. K založení města však nedošlo, a to snad proto, že se donace Farkašovi, ať už pro jeho smrt, či pro jinou příčinu neuskutečnila. Městem v této krajině místo Farkasstadtu se stal Místek, který v době donace Farkašovi byl ještě jen trhovou vsí. A v neposlední řadě také vymizení jeho jména a aktivita v dalším období. Gerlach začal naproti tomu kolonizovat kraj dnešního Frýdlantska. Po určitých sporech se zájmy Stangů na Místecku odešel po roku 1300, postoupil je Jindřichovi a vrátil se na Osoblažsko.

    Druhou hypotézou byl dle Ladislava Hosáka zakladatel Frank, syn Mikuláše z Choryně. Uvažoval v souvislosti jména Frank - Frankenstat, ale hledal jiného Franka než Franka z Příbora. Vycházel z překladu zápisu o manském soudu ze dne 17. října 1307 v Kroměříži. Usoudil, že spor vedený mezi Bohušem z Krásna a Jindřichem z Příbora, který byl odsouzen ke ztrátě hradu a nabyvatelem šostýnského léna byl Frank z Choryně. Ale po rozboru listiny vyplývá, že Jindřich byl sice soudu přítomen, ale jako člen komise, která soudila spor. V zápise lokalitu s označením „nový hrad“ ztotožňuje se Šostýnem, ale již tehdy měl hrad Šostýn jméno nejméně 14 let a tak nemohl být totožný s tímto místem, tudíž i tato varianta není s velkou pravděpodobností správná a zpochybňují ji i další fakta spojená s kolonizací a založenými vesnicemi v tomto období.

     Třetí hypotéza se přisuzuje založení kolonistům - Frankům okolo roku 1296. Pro tuto hypotézu není žádný doklad.

     Poslední, čtvrtou hypotézou, je snad nejpravděpodobnější varianta, že město bylo založeno Frankem z Příbora. Tato myšlenka je poprvé zmíněna roku 1892. Variantou této hypotézy je i založení města jeho syny, k čemuž se posléze dostaneme.

     Pro poslední hypotézu vycházím z podrobného rozboru území města od autora Oldřicha Tabáška, který ještě nebyl použit pro pochopení historie Frenštátu. Jedná se o vymezení plužiny města ve vztahu k plužinám ostatním sídel, rozbor půdorysu jeho historického jádra a posouzení konfigurace terénu v zástavbě města. Protože rozbor půdorysu jediného města by nebyl úplně vypovídající, tak díky rozboru okolních měst na stejném panství je výsledek znásoben a zpřesněn. Pravidelné půdorysy města, zachovalé v terénu a zachycené mapováním stabilního katastru okolo roku 1830, skrývají v sobě měřičské dílo z doby zakládání města. Toto dílo lze rekonstruovat a analyzovat. Poznatky z rozboru umožňují soudit na dobu vzniku i autora. Symbolem vytyčení půdorysu Frenštátu je pravoúhlý trojúhelník s poměrem odvěsen 2:3 a loď původního kostela byla pravděpodobně zmenšeninou náměstí v poměru 1:5. Osová soustava města, kostela a původního fojtství jsou svázány konstrukcí pravoúhlých trojúhelníků a poměrem odvěsen 2:3, modul délek pro vytyčení náměstí je 100 latiských stop. Půdorysy měst Místek, Příbor a Frenštát patří mezi díla prvního příborského agrimensora působícího ve Frankových službách v letech 1240 - 1260. 

Z dalšího období včetně překladu listin:

Období renesance (1526 - 1618)

     Za krále Ferdinanda I. (1526–1564) se opět projevily nové útisky. Mnohé živnosti vzaly za své. Městečko zůstávalo nadále českého složení, jež neovlivnila ani náboženská reformace přílivem německých občanů do těchto končin. Dne 4. května 1556 biskup Marek Khuen z Olomouce udělil privilegia ke konání týdenních trhů v úterý a výročního trhu - jarmarku v úterý po sv. Janu Křtiteli. Jak je uvedeno v česky psané pergamenové listině:

     „My Marek, z Boží milosti biskup olomúcký etc. Oznamujeme tímto listem obecně přede všemi, že jsou před nás předstoupili opatrní purkmistr a starší z městečka našeho Frankštátu i na místě vší obci, poddaní naši věrní milí, oznamujíce a předkládajíce nám, kterak jest osada toho městečka před časy válečnými ne nemalá, ale dosti velká byla. Kdež jsou, jako i jiná města a městečka okolní živností svou přísedíce, výsadnost na trh týhodní i také na jarmark od předkův našich, biskupů v olomúckých slavnej paměti nadání jměli, nýbrž toho při tom městečku nemálo živnostmi svými užívali, než že jsou teprva za válečných časův opuštěni i také nadání listovní sešly. Při tom nás pokornými prosbami hledajíce a prosíce, poněvadž se to městečko naše zase lidmi nemálo osadilo a osazovati míní, abychom jim z milosti naší zvláštní zase trh týhodní a jarmark roční vyzdvihnúti a jej vysaditi znovu ráčili, ku kteréžto takové ponížej prosbě jsouce nakloněni, nýbrž majíce my obdarování od císařův a králův českých jich milostí slavnej paměti, abychom jarmarky a trhy v městech a městečkách k stolnímu statku biskupskému našemu příslušejících všude na gruntech našich vysazovati mohli a chtíce, aby tudy lidé naši tím lépe seděti a při tom městečku opravovati a stavěti i také přitom nás a potomky naše, biskupy olomúcký tím snáze a lehčeji poplatky odbývati a živnosti své hleděti mohli, jim, frankštátským nynějším i budoucím tuto zvláštní milost a obdarování s výsadností toho trhu týhodního a jarmarku ročního činiti a tímto listem naším vyzdvihujíc, povolujíc vysazovati ráčíme, totižto: Aby nyní a na časy budoucí trh týhodní v každý outerý v Frankštátě drželi a zase jeden jarmark ten outerý po svatém Janě Křtiteli Božím každý rok jměli. Pakliby se kterého roku svatého Jana Křtitele Božího v outerý trefilo, tehdy ten jarmark zase v tem dni po svatém Janě, totiž v outerý ochtábní držeti mají, aby na tom trhu týhodním, v outerý držíce, a na tom jarmarku při času svrchudotčeným, od nás vyzdvižených, jeden každý domácí neb neb přespolní člověk, zvláště při frejuju jarmarečním /tak/ koně, dobytky všelijaké malé i veliké i jiné věci, kterýmiž by se koli jmény jmenovati mohli, plnú svobodu jměl kupovati i prodávati: všakž aby ten trh týhodní a ten jeden jarmark roční na vejš dotčený čas vysazený, tím vším obyčejem a spuosobem drželi a užívali, jakž se při jiných svobodných trzích a jarmarcích v místech a v městečkách v tomto markrabství moravském zachovává, všakž bez újmy jiným na jejich spravedlnostech na trzích a jarmarcích. Tomu na svědomí pečeť naši rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Kroměříži v pondělí po svatých Filipu a Jakubu Léta Páně tisícího pětistého padesátého šestého počítajíc.“

A jiné:

     Za Leopolda II. byla zrušena některá unáhlená ustanovení jeho předchůdce. Dne 4. června 1792 císař František II. potvrzuje souhrnně městu Frenštátu výsady udělené olomouckými biskupy. Roku 1792 jsou doloženy další cechy a to stolařský, zámečnický, bednářský a následoval je roku 1795 cech mlynářský. V letech 1793-1795 město koupilo od vrchnosti výběžek lesa u svahu Radhoště zvanou „Kladnatá“. Císař vysadil roku 1794 městu kromě dvou stávajících trhů na koně a dobytek, které se konaly v pondělí po sv. Janu Křtiteli a o sv. Václavu, další dva nové dobytčí trhy v pondělí po Novém roce a po neděli provodní. K roku 1794 se počet obyvatel města a několika okolních vsích podle Schwoye udává takto: Frenštát 2707, Rožnov 2275, Trojanovice 1321, Frýdlant 1282, Čeladná 1133, Kunčice 1000 a Tichá 987. Z toho jde vidět, že Frenštát měl nejlidnatější populaci v celém okolí.

     Díky zvýšeným nákladům na válku se zvedaly daně. Díky tomu se musely povinně odevzdávat „zbytečné“ kostelní nádoby. Jen v Čechách se odhadovalo, že se jednalo o 1 200 000 zl. V archivu jsou záznamy např. o dlužných částkách, které město nezaplatilo za ubytování vojska v roce 1794, k roku 1800 jsou uvedeny problémy se stravováním ruského vojska a jejich průchodu naším krajem v roce 1800. Jako zajímavost se mi jeví dodávání potřeb pro vojenskou polní nemocnici, o kterých se ani obecně moc nepíše. Dále příspěvky na transporty materiálu a vydání na ruské vojáky v roce 1806. Záznamy jsou v podobném duchu i na rok 1813, kdy zemí opět prošlo mnoho vojenských kolon. Byla postavena nová jednoposchoďová radnice (1796), když již začátkem 80. let začala obec vážně uvažovat o rekonstrukci budovy dosavadní radnice. V červnu 1784 získala obec od olomouckého arcibiskupství svolení k odprodeji obecního mlýna, mandlu a obecních pozemků na Papratné, sumu získanou prodejem mělo město použít ve prospěch nové radnice. V průběhu čtyř let od tohoto souhlasu se rozhodli koupit úplně novou budovu pro větší prostor a narůstající agendu. Volba padla na dům Jana Michny Nr. 25. Uvádím zápis z gruntovní knihy k této záležitosti:

     „Kupa přípis domu šenkovního pod Nro. 25 v rinku situírujícího celé poctivé obce Frankštátu u přítomnosti urozeného, vznešeného a statečného pana hejtmana hochvaldského pana Johannesa Mateje Bajer od pana Johannesa Michnu a manželky jeho Rozy na dům obecní a vystavení rathúse za summu 1750 zl. Léta páně 1788 dne osmnáctého decembra za představených téhož města p. purkmistra prvního pana Josefa Fialy, druhého pana Johanesa Kaluse mladšího, pak třetího pana Karla Koniakovského ukoupila celá poctivá obec městská frankštádská u přítomnosti pana tit. vrch opsaného hejtmana hochvaldského dům šenkovní od pana Johannesa Michny pod Nr. 25 v rynku stojící za sumu jeden tisíc sedmset padesáte rýnských, které prostředkem auřadu se gruntu odprovadateli z prodaných regálův, dvúch mlýnův, mandlovně a země Papratné utržených peněz vyložily, odkudž potom a takovým způsobu se jí celé poctivé obci takový dům šenkovní v těch všech právách a mezách jak takový pan odprodavatel dle nejmilostivěji confirmírovaných privilegiúv městských požíval a držel a tak jaké by koliv poctivá obec na tom domě neb rathúsi šenkovní užitky vše mocným způsobem zlepšit neb zvýšit by mohla, taková do celo obecní casse  aby padaly, všem vrch obmezeným právem za vlastní cum onere et Comodo do knih městských ingrohsíruje. Přitom pr Nottam sa bere, kterak dle kupu v nejstarší knize se vynalezlo, že ta stěna, která celá od strany p. Matěje Petra staršího společní jest, tak taky nápodobním každý jednu rýnu na svůj náklad vésti má a to sice p. Peter ode dvora a poctivá obec od města. Actum ut supra. Na invalidi 2 R. 30 den.“

     Z těchto zápisů lze vyčíst, jakým způsobem se řešily smlouvy a jakým zvláštním jazykem byly napsány. Dům byl následně zbourán a na jeho místě postavena v roce 1796 nová budova radnice. Tato první radnice měla v přízemí strážnici a v prvním patře tři větší světnice a jednu menší, kde úřadoval purkmistr. Ale nakonec nestála zde ani 100 let. Také se ve stejném roce postavilo druhé patro školní budovy, jež byla nově postavena z kamene roku 1766. V roce 1793 byla provedena nadstavba a došlo k rozšíření na dvoutřídní školu.

     Byl zřízen i nový úřad, který dostal název magistrát, jenž zahájil svou činnost v roce 1796 v nové radnici. Prvním syndikusem (což byl přísežný písař) byl Štefek a prvním magistrátním purkmistrem Karel Koniakovský, který byl v čele obce. Za dobu trvání frenštátského magistrátu se vystřídalo pět syndiků: Johanes Steffek do roku 1805-1806, po něm do roku 1814 Ludwig, nejdéle působil Fr. Obschil, který roku 1839 odešel do výslužby. Následoval jej Leopold Weiss a posledním byl J. Schuster v období 1847-1849. K městskému úřadu se také počítal městský lékař i porodní báby.

     Kvůli horším podmínkám na živobytí a určitou úlevu si podali tkalci v roce 1796 stížnost k císaři. Tato stížnost byla přílohou v práci R. Ondrušáka Dějiny cechů ve Frenštátě. Obdobnou stížnost poslali i v roce 1890:

„Vaše Veličenstvo!

Uvnitř podepsaní, zplnomocnění všemi frenštátskými tkalcovskými mistry, Přerovského kraje, na Moravě, prosí o úplné osvobození od učňovského poplatku pro mistrovské syny a o snížení poplatků za mistrovské právě těchž na polovinu.

Vaše Veličenstvo!

     Frenštátský tkalcovský cech neplatil dříve žádné poplatky za mistrovské syny při vstupu do učení a při prohlášení za tovaryše z důvodu, že:

A-     Cechovní pokladna má vlastní kapitál přes 600 zl., který stačí k plnému krytí všech výloh, neboť

B-     Všichni mistři tohoto cechu se jednomyslně usnesli, že každý z nich, který vezme do učení cizího učedníka, zaplatí 20 zl. poplatku za učení do cechovní pokladny a to v každém případě a bez utiskování takového cizího učně, aby tak zmíněnou pokladnu odškodnili za to, že nedostává od mistrovských synů učňovské poplatky.

Období II. světové války (1938 - 1945)